Za sebe můžu říci, že neurokoučik pro mě byl, a stále je, obrovským zážitkem. Zažila jsem ho jak z pozice koučovaného, tak ho zažívám i z pohledu kouče. Pomohl mi se stát nejen lepším člověkem, ale dodal mi odvahu. Ukázal mi, jak jedinečný člověk vlastně jsem. Že jsem stejně důležitá jako všichni ostatní. Nejsem ani lepší, ani horší. Teď už se porovnávám jen sama se sebou. Žádné nové rozhodnutí nebo cíl už pro mě není tak malý, abych ho přehlížela nebo tak velký abych se ho bála. Plním si své sny a stavím se před výzvy. Žiju si svůj „vlastní“ život a můj pohled na svět začíná být nakažlivý i pro moje okolí. Jsem inspirativní. Možná to zní nafoukaně, ale až tohle zažijete, budete to vnímat jinak.
Když jsem poprvé na sobě zažila sílu neurokoučinku, byla jsem úplně rozložená. Najednou jsem byla schopná si pojmenovat věci, které mě trápily a byly mojí nepřekročitelnou bariérou. Moje emoce se střídaly jak na běžícím pásu, ale poprvé v životě jsem to nevnímala jako slabost. Najednou jsem to měla všechno ve svých rukou a hlavně jsem VĚDĚLA co chci a jak toho dosáhnu. Měla jsem v ruce navigaci, která mi bude odpočítávat km do cíle, která mi bude říká, kdy mám odbočit a jak se vyhnout zácpě.
Jenže nahrát takovou navigaci do mozku není jen tak. A tohle neurokouč moc dobře ví. Ví, jak je každý mozek unikátní a jedinečný. Že i když si dva jdou za stejným cílem, každý ho vnímá jinak. Podle toho se i různí kroky, které v rámci jeho dosažení udělají. Ví, jak vám dopřát ten nejlepší a povolený doping v podobě adrenalinu a dopaminu. Pracuje s vámi tak, že chcete víc a děláte víc, protože vás to baví a cítíte se skvěle i přes okamžiky, kdy si sáhnete na emoční dno.
Pracuje i s tím, jak funguje naše vnímání, které je ovlivněno našimi postoji a názory a jsme mnohdy slepý k tomu, jaké věci skutečně jsou nebo můžou být. Zaměřuje naši pozornost na“ JAK“, protože to vytváří ty správné příkazy v naší navigaci.
Určitě znáte ten pocit, když pořád jezdíte podle navigace, pak přijde ten okamžik, kdy jí prostě nepustíte a jedete. Jedete tam, kam chcete. Úplně automaticky. Známe každou zatáčku a výmol. Víme, kde přibrzdit a kde na to můžeme pořádně šlápnout. Už nad tím nepřemýšlíme. Je to už naše součást, je to náš návyk. Tak tohle se přesně stane. Každý krok, který uděláme už bude naše nové nastavení.
Jenže skvělé na tom je, že začneme používat v navigaci funkci „přidat trasu“. Chcete být na sebe nároční. Můžete začít s novým cílem, výzvou. Se získáním nových návyků. Protože vy už teď víme, jak nakrmit váš mozek a jak si do něj nové trasy uložit. Tohle prostě musíte zažít!