Čím bys chtěl být až budeš velký? Chtěl bych být manažerem! A proč? Protože manažer nemusí nic dělat a na všechno má lidi.
Takové dětské, zjednodušené vidění a vnímání světa korporátu a firem. Něco na tom možná i bude. Manažer má opravdu na všechno lidi. A taky jim umí říct co a kdy mají dělat. Dokonce u těch extra dobrých i jak to mají udělat. A pak si to zkontrolovat, zda to do puntíku splnili. Manažer je přece odpovědný a má ty lidi řídit. Oni se nemůžou řídit sami. Bez něj! Kde by takový manažer byl? Nebyl. Byl by totiž zbytečný. Zaměstnanci, kteří se řídí sami mnohdy žádné řízení ani moc nepotřebují. Jen konzultaci a vedení. Aby věděli, že firmě dodávají to, co jí pomáhá růst.
Manažer ovšem potřebuje vládnout. Ovládat. Má moc. A tu moc chce taky náležitě využít. Předvést. Má pozici. Má super auto a „jeho“ lidi jsou tu od toho, aby to pro něj pěkně udělali. I manažer má nad sebou svého manažera a vlastně ani netuší, že vykonává „špinavou“ práci a je takovým pohůnkem, který dostal kus kosti se zbytkem masa k ohlodání. Prostředník, který nepřemýšlí o tom, co si asi ti „jeho“ lidi myslí a jak ho vnímají. Důležitý je, že pěkně makaj, bez keců a dodávají v termínech. Pak je manažer spokojen. Pak se na sebe může podívat a říct si: „dneska jsem to teda fakt dobře zmáknul. Už pracuju 14h, měsíce a měsíce v kuse a furt jedu! Jsem úspěšnej. Oujéé. Peníze se sypou. Lidi poslouchaj. Co víc si přát. Jsem prostě dobrej!“
Jaký člověk, jaký typ se takto může chovat k lidem? Slabý, nesebevědomý jedinec, který se dostal nějakým způsobem k moci. Třeba proto, že uměl pěkně mluvit, uměl se prodat a vychválit až do nebe a omotal si i nadřízeného kolem prstu. Dovedná manipulace. Taktika skvělá. Máme manažera. Vítejte u nás.
Jenže optikou „jeho“ lidí to takový úspěch nemusí být. Každodenní nebo ani ne každodenní, ale pravidelné sekýrování, mikromanagement, nedůvěra, nulový respekt, vymáhání uznání své pozice a moci, neustálá kontrola nepovede k tomu, že manažer bude úspěšný. On ty výsledky dodá, to ano, umí si to přece dobře zorganizovat a zařídit, ale nebude součástí teamu. Bude ON a ONI. Ne MY. Nikdy s takovým přístupem.
Co je tedy potřeba, aby se někdo mohl stát dobrým manažerem a co to vůbec znamená „dobrý“ ? Ten rozdíl tkví v přístupu. Sám k sobě a k okolí. Jak se cítíte vy, když pracujete pro takového člověka? Co chcete udělat navíc? Jaká bude vaše vlastní iniciativa chodit s nápady na zlepšení? Odpověď známe. Neuděláme navíc nic. Velká škoda pro manažera a velká škoda pro firmu. Schopných lidí je dost, jenže ne každý se dere dopředu a je vidět a slyšet. Vnímavý manažer toto ovšem dokáže zachytit. Může, protože není zahleděn jen sám do sebe. Má kapacitu vnímat potenciál. A pak ho využít ve správný čas. Méně průbojný člověk dostane příležitost uplatnit své schopnosti a roste. Díky dobrému VEDENÍ. Samozřejmě, že vnitřně chápeme, že dodáváme práci proto, aby firma rostla. A řídíme se podle toho. Řídíme tím pádem i náš výkon. S vedením dokážeme hodně. Chceme to udělat, protože chápeme smysl naší práce. Světe div se, ale dělat něco proto, že „on to řek, že to takhle má bejt“ anebo „rozumím, jaký smysl tento úkol má a co to přinese mě a firmě“ je diametrálně rozdílný. Hlavně tedy pro toho, kdo ten úkol dostal. Když chápu smysl své práce, tak můžu uplatnit vlastní kreativitu, zkušenost a další při tom hned získávám.
Takže když bychom to shrnuli, vnímáme, jaký směr je zdravý. Víme moc dobře, jak se chceme v práci cítit. Víme, že práce je práce, ale i naše zaměstnání, kde trávíme minimálně třetinu života by nás měla aspoň bavit, když už ne naplňovat. A taky vězme, že i my jsme odpovědní za to, že když se k nám někdo chová způsobem, že to je na hraně s lidskou důstojností, tak máme právo se ozvat. Nejsme ovce. Za naše pocity jsme odpovědní my sami. Vymezte si své hranice a mějte úctu k sami sobě. A působení ve firmě, kde se tohle nenosí a naopak podporuje je už na vašem rozhodnutí.