Šéfe já chci myslet!
Představte si, že chcete, aby vaši lidi pracovali, efektivně, samostatně a zodpovědně s výsledkem, který vás vždy něčím potěší. Když přijdou krizové situace, nebo zatěžkávací zkoušky vy z nich vyjdete vítězně.
Možná to z pohledu manažera může vypadat jako bláhová představa, ale může být realitou. Ale tato představa bude realitou pro ty, kteří se nebojí dávat svým lidem zodpovědnost a svobodu. Může být realitou pro manažery, kteří se nebojí, že je jednou jejich lidi „přerostou“. Pokud to tak není, tak lidi jen řídíme a stavíme jim mantinely, které jim nedovolí růst a myslet. Jejich lidi jsou pak jen vykonavači. Mnohdy bez energie a věčně nespokojení. Díky poznatkům o mozku víme, že když necháme lidi myslet a přicházet si na věci sami, je to jako by začali do svých motorů tankovat super prémiové palivo. Jejich energie je obrovská a mají chuť tvořit, vymýšlet, inovovat a zlepšovat procesy. Zvyšuje se jejich výkonnost a efektivita. A to přece musí chtít každý! Nebo ne?
Každý manažer určitě zažívá hodiny přesčasů a stresu, protože má pocit, že to bez něj nejde. Jenže ono to jde. A když to jde, tak je to ta největší vizitka jeho skvělé práce. Protože on neřídí, on vede své lidi. Objevuje potenciál svých lidí a buduje si silné týmy, které jsou samostatné, a které jdou za ním. Ne protože musí, ale protože chtějí.
Pojďme si tenhle sen snad každého dobrého manažera trošku rozporcovat. Udělejme si z něho třeba puzzle. Puzzle, které má šest dílků. Tyto dílky, když složíme dohromady vyjde nám něco, co z nás udělá silného leadra. Pokud nám tam ale jen jeden dílek chybí, obraz nebude kompletní. Takže pojďme skládat.
První dílek, který teď držíme v ruce má svoje určité místo a bez těch ostatních je zcela nefunkční. Proto si ho pojďme trošku podrobněji prohlédnou. Jak často se vám stává, že myslíte za své lidi? Jenže myslet za někoho není možné! Protože každý mozek je jiný a plodí unikátní myšlenky. Pokud chcete, aby vaši lidé byli proaktivní, nechte je myslet. Možná si říkáte „no jo, jenže oni se mě ptají na můj názor“. Tak a tohle je pro vás signál, že oni vlastně nechtějí váš názor, ale pomoci s jejich myšlením. Často se vlastně chtějí i třeba jen svěřit. Jak s tím tedy pracovat? A čeho tím dosáhnu?
Podporujte ho, aby přišel s vlastní odpovědí. Pomozte mu najít koncepci a zpracovat své myšlenky. Ty nápady v jeho hlavě jsou, jen mu je pomozte najít. Ten pocit z objevení, prozření nebo tomu říkejme AHA efekt, je celkem slušný „nakopávač“ výkonu. Co je jeho, to si řádně opečuje. Zodpovědně si půjde za svým cílem. Chce to a baví ho to.
Při mé práci trenéra se mi to milionkrát osvědčilo. Jelikož mám praxi i z obchodu, mám vždy spoustu nápadů, jak situaci vyřešit. Naučit se upozadit a dát prostor ostatním, nebylo jen tak. Protože přece když mam nápady, tak jsem dobrý a při jejich předávání jsem lidem musel dost pomoci. Jenže, co se pak dělo? Byla tu řada lidí s nataženou rukou, kteří znuděně čekali, až přijdu a zase to za ně vymyslím. „Když jsem přeci tak chytrá.“ 😊Takže takhle ne. Začala jsme se ptát, chtěla jsem, aby nápady byly jejich. A hele, ten, kdo teď natahuje ruku jsem já a ty skvělé nápady co mi do ní sypou jsou stokrát lepší než ty moje. A já se z nich tolik učím a oni rostou před očima.
Takže první dílek můžeme nazvat Nechte své lidi přemýšlet. Ptejte se na jejich řešení. Protože jen postup, který je sebeřídící, nás učí. Při něm tvoříme, myslíme a řešíme problémy.