Téma úspěch je pro mnohé fascinující a lákavé. Proč ho chceme dosáhnout? Co je to úspěch? Wikipedie říká toto:
„Úspěch je pozitivní výsledek snahy jednotlivce nebo skupiny o dosažení určitého cíle. Úspěch znamená úplné, nebo alespoň částečné dosažení plánovaného cíle. Opakem úspěchu je neúspěch.
Úspěch ale může být relativní v čase – tedy to, co se jevilo jako úspěšné, se může v průběhu času jevit jako neúspěšné a naopak. Kromě toho se může jednat i o subjektivní dojem. To, co se jeví někomu jako úspěch, jinému člověku se může zdát neúspěšné a naopak.
Posuzování úspěšnosti není tedy nikdy zcela absolutní a vždy záleží na hledisku pozorovatele a na celkové společenské situaci.“
Když bych to vztáhla na svou jógovou praxi, tak byl pro mě opravdu velký úspěch, když jsem se po 6 letech dostala do pozice lotosu. Když jsem tento sed s propletenými končetinami zkoušela kdysi dávno, myslela jsem si, že mi vystřelí čéšky kolen ven. Samozřejmě, že jsem to čas od času zkusila a prostě to nešlo. Tak jsem se snažit přestala, nebudu si přeci působit bolest. A dělala jsem jen tzv. přípravné pozice. To mi ke spokojenosti v podstatě stačilo. Smířila jsem se s tím a dál to neřešila. Byl tento mezník přijetí vlastních limitů úspěch?
Pro mě ano. Vyhnula jsem se pravděpodobně nějakému vážnějšímu zranění. Vesele jsem jógovala dál a seděla v sedu tureckém, který je pro mě naprosto přirozený a sedím tak prakticky pořád. No a zhruba před dvěma lety na jednom workshopu jsem si říkala a já to zase zkusím. Světe div se, bylo to tam. Lotos. Moje radost byla obrovská. A optikou dnešního tématu, je to úspěch? Rozhodně ano. Pro mě ano. Pro moji hypermobilní kamarádku, která v lotosu klidně může spát je to naprosto samozřejmé. Takže jak zmiňuje výklad výše, úspěch je velmi subjektivní záležitost. Já od onoho okamžiku sedám v lotosu a se zenovým úsměvem říkám, že všechno má svůj čas. A tlačit na to nemá cenu. Ať už dáváme na čas vašim kolenům nebo nějaké životní události, mějme na paměti, že úspěch je vlastně proces. U každého různě dlouhý. Dobré je, když nám do vínku Matka příroda nadělila kromě trpělivosti i optimistickou povahu. Pak se k tomu úspěchu dostáváme tak nějak lépe. Jinými slovy, máme víru, že to dobře dopadne. Co je dobré a co špatné je často otázka za milion. To, co se kolem nás děje a jak to vnímáme je čistě naše záležitost. Děj kolem nás prostě JE. A naše tendence nebo naučený program ve kterém fungujeme, dá této události jednu z nálepek dobré / špatné. Důležité je, že když to nedopadne podle našich představ, nepropadnout trudomyslnosti, ale poučit se. Každá zkušenost je dobrá. Díky zkušenostem rosteme. Tedy, ať se rozhodneme dělat cokoliv, věřte ve svůj úspěch, dejte si čas a nehleďte na škarohlídy ve vašem okolí, je to vaše věc. A děkujme za každou zkušenost, kterou dostanete. Bez odvahy jít za svým byste totiž žádné zkušenosti neokusili. A to byla škoda, ne?