Proč znát sami sebe? K čemu je to dobré a proč se tím vůbec zabývat?
Kolem sebepoznání je poslední dobou trochu povyku. Otevřete časopis a aspoň v jednom článku je o něm zmínka. Zapnete televizi, šup, zase se objeví někdo, kdo mluví o tom, že je to důležité. Pustíte si film a pokud je třeba romantický, hle i zde narazíme na sebepoznání hned u první hádky hlavních hrdinů.
A já se ptám, proč bychom se o to měli zajímat?
Odpověď je v podstatě velmi jednoduchá. Svobodný člověk je ten, který se zná. Chápe, že jeho činy mají důsledky a díky sebepoznání může své chování regulovat. A to je přece dobré. Vědomě ovládat svůj život. Řídit ho, jak když jedeme autem a jsme schopni v zatáčce reagovat a ne jet rovně a skončit někde v poli na střeše.
Být si vědom svých hodnot, své hodnoty jako člověka a to, že zde na světě mám své místo. I to je součást sebepoznání. Stát pevně na svých nohou a být si toho pevného postoje vědom. A také vědět, díky čemu jsme toho pevného postoje dosáhli. Pak právě tou, již výše zmíněnou zatáčkou projedeme hladce a ve správné stopě. A budeme mít požitek z jízdy. Svoboda a vítr ve vlasech.
Čím hlouběji se na cestě sebepoznání pouštíme, tím víc nám docházejí souvislosti z našeho života. A tím hustší a spletitější síť pod povrchem objevujeme. Sebepoznání nám dovoluje se v této síti orientovat a vyznat. Vědět, která vlákna jsou propojená s dalšími. V pokročilejším stadiu sebepoznání i to, proč to tak je. Sebepoznání osvobozuje. Kultivuje naši osobnost. Díky sebepoznání se můžeme stát lepším člověkem. A kdo by nebyl rád v přítomnosti takového člověka?